Kurzové sázení
Kurzové sázení se dá označit jako soutěž v co nejlepším odhadu pořadately (jinak bookmakery) vypsaných sportovních utkání, společenských akcí, či obecných záležitostí, jako například voleb.
Tito bookmakeři vypisují tzv. kurzy, které mají sloužit sázkařům (tedy soutěžícím) pro lepší orientaci v daném problému. Čím větší je pravděpodobnost, že situace nastane (že tým zítězí), tím je menší kurz, tím pádm je posléze vítěz ohodnocen větším finančním obnosem, neboť vsazená částka se, v případě výhry, násobí již zmíněným kurzem.
Kurzové sázení je pro mnoho lidí nejen příjemně strávené odpolende, ale i slušný způsob obživy. Nejen u nás je nemálo lidí, kteří si mohou vydělat až několik desítek tisíc korun měsíčně právě za sázení (většinou na sportovní utkání).
Kurzy se liší o jedné sázkové kanceláře ke druhé, zejména, jedná-li se o kurzy vyšší, neboť díky vyšším kurzům si sázkové kanceláře přetahují zákazníky (vyšší kurzy = vyšší výhra).
Kurzy se dají zároveň rozlišit podle formátů. Nejčastější jsou kurzy desetinné, tedy tradiční, nám nejznámější kurzy, vypisované našimi sázkovými kancelářemi. Dalšími kurzy jsou tzv. Britské kurzy, vyjádřené ve zlomcích. Třetí způsob, jak označit utkání ohledně kurzů je Americký způsob.
Některé tuzemské sázkové kaceláře nevypisují jen desetinné kurzy, ale i ostatní druhy kurzů.
S kurzovým sázením jsou spojeny stejné problémy, jako s jakýmkoliv jiným druhem hazardu. Zejména když docházejí peníze, přicházejí, k prosázení, na řadu auta, domy, rodinné majetky. Nejznámějším českým sázakřem byl pravděpodobně Lukáš Hort, který v letech 2002-2005, prosázel vekerý svůj majetek. Tito lidé jsou nemocní a potřebují se léčit stejně jako lidé závislý na automatech nebo na alkoholu.
S kurzovým sázením jsou spjaty také mnohé skandály, zejména ve fotbale, či tenise. Tyto aféry mají jeden společný jmenovatel, a to sázení na vlastní zápasy, což je už z podstaty věci proti veškerým zásadám fair-play hry.
Se skandály ohledně sázení jsme měly zkušenost i u nás, ale zhodnotíme-li tresty které padly za to, že byl klamán divák, tedy podle dnešního pohledu “Ten Nejvyšší”, musíme si položit otázku, zda byly tresty dostatečné, ne pouze pro potrestané, ale hlavně pro ty, kteří unikly trestu a někde se ve stínu vysmívají justici, která na ně nedosáhla.